Jsou města, o kterých se říká, že nikdy nespí. A pak jsou ta, u kterých je to pravda. Barcelona tepe životem jako málokterý kout Evropy, topí se v jeho radostech, neskrývá svůj rozkošnicky bohémský temperament a nálada jejích nocí vás přiměje osvojit si frázi Me gusta. Oprýskané uličky Barrio Gotico inspirovaly Gaudího, Mira, Vidala, ale psal o nich i Hans Christian Andersen. Intimní romantiku skrytých patií zastíněných olivovníky střídá nikdy neutichají ruch tepny La Rambla s tržnicí La Buqueria a dynamice vln Středozemního moře omývajícího břehy města po jeho jihozápadní linii je protiváhou důstojné ticho katedrál strnulých v čase i prostoru.
Mág Adria
Architektura, jídlo a noční život. Tyto tři pilíře tvoří identitu Barcelony a žádný z nich není slabší než ten další. Nad městem září celkem 32 michelinských hvězd, což je o čtyři víc než v o milion obyvatel lidnatějším Madridu. Čtyři z nich si osobuje prostřednictvím svého gourmet impéria elBari excentrický mistr požitků Albet Adria, někdejší motor legendy El Bulli. Mezi pěti jeho restauracemi vynikají dvě – Tickets a Enigma. Prvně jmenovaný podnik lze popsat jako haute tapas bar podle Alenky – té z říše divů. Přirovnání nicméně nesměřuje jen k jídlu, lépe řečeno zcela výjimečnému jídlu, ale především k fantasknímu interiéru. Tickets je cirkus, jen hosté sedí uprostřed a veškeré dění se odehrává kolem nich. Večeřet tady znamená, že si nikdy nemůžete být jisti, co vás čeká – ale to člověku dojde už při pohledu na spektrum barev interiéru a obří jahody visící ze stropu jako dekorace. Je to kýč? Samozřejmě, ale s otevřenou myslí si ho užijete na maximum. Jednotlivé chody můžete vybírat z menu nebo se prostě pohodlně posadit a nechat číšníka, aby vám nosil, co uzná za vhodné, dokud neřeknete stop.
V rovněž zmíněném podniku Enigma platí druhá varianta, jen nikdo neočekává že řeknete stop. Degustace sestává ze čtyřiceti chodů podávaných v několika různých scénách pseudoledového labyrintu. Patří mezi ně průhledný chléb s lanýži oscilující na hranici mezi vařením, chemií a uměním, jedenačtyřicet vteřin pošírovaný humr uzený v solném kouři nebo třeba tajemný pokrm bez indicií o původu ingrediencí, který prověří vaši schopnost důvěry.
Clandestino
Ať už si jako zázemí pro večeři zvolíte Tickets, Enigmu nebo kteroukoliv jinou barcelonskou restauraci, závěrečný drink nebo caña musí padnout v baru Mariatchi v ulici Carrer dels Còdols. Nenápadný podnik ztracený v bludišti Barrio Gotico je proslulý historií zakázaného klubu hippies a anarchistů, zavíračkou nad ránem, ale hlavně skutečností, že sem občas zavítá Manu Chao – jednoduše proto, že mu to tady patří. Pravděpodobnost, že ho potkáte, vám nevypočítáme, co ovšem můžeme garantovat je autentický a ničím nepřikrášlený vhled do barcelonského nočního života bez turistických klišé a přirážek, zato s častými spontánními koncerty. Dejte si domácí vermut a hoďte konvence za hlavu, třeba jen na deset minut. Spát pak můžete jít třeba do elegantního neoklasicistního boutique hotelu Cotton House plného mramoru, mahagonu a umění – je odtud vzdálen jen pár minut chůze. Rovnováha je v životě důležitá.
Jediná svého druhu
Barcelona je jediným městem na světě, jemuž byla od Royal Institute of British Architects udělena prestižní Královská zlatá medaile za architekturu. Lví podíl na vyznění tváře katalánské metropole má asketický génius modernistické secese Antoni Gaudí, autor veledíla Sagrada Familia a dvaceti dalších objektů rozesetých po celé Barceloně. Chrám Sagrada Familia je mimochodem nejnavštěvovanější architektonickou památkou celého Španělska, a právě v jeho kryptě je Gaudí pohřben. Stále nedokončený svatostánek doslova překypuje symboly, a to nejen náboženskými, ale také přírodními. Jeho finalizaci, a tím i zmizení kovových koster jeřábů z panorama Barcelony, stále oddaluje respekt ke Gaudího přání a sice že stavba má být financována pouze z darů a dobrovolných příspěvků. Aktuálně je dokončení chrámu směřováno k roku 2026, tedy ke stému výročí Gaudího úmrtí. Náhoda? Ty v osudové Barceloně neexistují.
